hotovo? / finished?

Hm, tak se dívám, že jsem se ani nezmínil o tom, že je konec. Ovšem každý konec je začátkem něčeho nového a v mém případě to platí taktéž beze zbytku.

As I see it, I haven’t mentioned anywhere that it’s over. But with every finish there is a beginning of something new – which is fully true with me as well.

Před asi 6 týdny, na začátku září, se mi podařilo dokončit vysokoškolská studia a teď už mě čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty 🙂 Nastoupil jsem do nové práce, nakoupil několik domén, vyprovodil přítelkyni na dlouhodobý pobyt v zahraničí a zapletl se (v pozitivním slova smyslu) do organizování zážitkových akcí. Ani jednoho nelituju a doufám, že ani nebudu..

Some 6 weeks ago – at the beginning of September – I finished with my university studies and now simple working life awaits. I started working in a new place, bought several domains, accompanied my girlfriend to the beginning of her long-term journey and got involved in organizing of weekend outdoor events. I do not regret neither of these and hopefully I never will..

malé okénko do historie

Je 25. února. Pro politické dění v minulosti ne nevýznamný den, ať se svým smýšlením nacházíte na kterémkoli konci politického spektra. Již 60 let si připomínáme události, které se tento den udály v roce 1948. Československo se po přijetí abdikace ministrů nepatřících do Komunistické strany dostalo na začátek období totality, politicky orientovaných represí a potlačování lidských práv.

Nechci se obsáhleji rozepisovat o všech událostech, které projevu Klementa Gottwalda z balkónu Nostického paláce na Staroměstském náměstí (delší článek zde). Spíše mne zaujalo, jakou roli v českých dějinách hrají letopočty, které končí osmičkou. (další části jsou výtahem z tohoto článku na Wikipedii)

1158 – Vladislav II. je korunován druhým českým králem

1198 – Přemysl Otakar I. korunován na krále, tentokráte už s dědičnou platností

1278 – Přemysl Otakar II. zabit při bitvě na Moravském poli

1308 – Fridrich Habsburský podepisuje smlouvu, ve které se vzdává českých zemí ve prospěch Jindřicha Korutanského, za 45 tisíc hřiven

1348 – založena Univerzita Karlova

1378 – umírá Karel IV., asi nejslavnější český panovník, “otec vlasti”; na český trůn nastupuje jeho syn Václav IV.

1448 – zemským správcem se stává Jiří z Poděbrad, který je později českými stavy roku 1458 prohlášen za krále

1618 – Českým stavovským povstáním (potažmo defenestrací dvou královských úředníků) začíná Třicetiletá válka, která patří k prvním ozbrojeným bojům s celoevropským dopadem, ta přispěla mimojiné k emigraci Jana Amosa Komenského z českých zemí; skončila 1648

1818 – založeno Národní muzeum

1848 – zrušena robota, tedy povinnost poddaných pracovat na polích svých plánů

1868 – položen základní kámen Národního divadla

1918 – po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie vytvořena Československá republika (ke které do roku 1945 patřila i oblast Podkarpatské Rusi), po dlouhých letech pod nadvládou Vídně tak české země opět získávají samostatnost

1938 – na základě Mnichovské dohody ztrácí Československo třetinu svého území, většina připadá rozpínajícímu se Německu, česká část Těšínska Polsku

1948 – události z února 1948 jsem již zmiňoval, k moci se politickým převratem dostávají komunisté

1968 – probíhá liberalizační hnutí (známé jako Pražské jaro), které si klade za cíl uvolnění těsných podmínek pod totalitní nadvládou – bohužel je poraženo a zastaveno v srpnu 68 invazí “spřátelených vojsk” zemí Varšavské smlouvy

1978 – první člověk ve vesmíru, který nebyl ani Američan, ani občan Sovětského svazu – Čechoslovák Vladimír Remek

1998 – postu premiéra se dočasně ujímá Josef Tošovský, aby při parlamentních volbách převzala vládu ČSSD v čele s Milošem Zemanem; no a samozřejmě slavné české hokejové vítězství na olympiádě v Naganu

2008 – po desetnících a dvacetnících budou v srpnu staženy také padesátihaléřové mince

Je zvláštní, kolik důležitých událostí má tu osmičku na konci. Že by náhoda?

(pro zájemce uvádím ještě jiné články na podobné téma – zde, zde nebo zde nebo ještě rozsáhlejší seznam zde)

where the streets have no names

Recently I was cruising through my friends’ blogs and one article hit me. Martin, my “roommate” during my stay in Central America, found and article about this part of the world. And it really made my day better than before.

I virtually swallowed every word written on the page and it reminded me of the times 1 year ago, I was able to visualize what the author is talking about and started nodding my head. And I smiled..

Mae, seguro, mae.. Thanks!

The article is here.

music in my life

A hned prvním příspěvkem do sekce Reflections své předsevzetí poruším. Budu totiž reagovat na Pájinu reportáž o Sensation White a Jirkovu polemiku na téma dobré a špatné hudby – a obě jsou v angličtině..

As I was reading through Paja’s and Jirka’s articles (links above) about music, exchanging their opinions, I felt a certain urge to react. It took me a while, I know, but still.. Music is accompanying my whole life and gives some moments an unique atmosphere. And it works reversely as well, just as I hear a familiar melody or song, I’m able to “see” this special moment..

Ever since I started attending educational system I had a parallel line next to it, called “music school”. It all started with piano and then organ. After my teacher moved to a new place I was also offered joining an orchestra. One of my best decisions so far.. Somehow I found out that there is a difference between solo and group performances and that I don’t like being the only one watched anymore. These five years gave me good friends who helped me shape my musical feeling, attitude to music and opened my eyes (and ears) to a wider portfolio of music, although we still don’t agree on some music styles..

Jirka wrote a good analysis of contemporary music which unfortunately does not necessarily include “melody&harmony, rhytm, lyrics and instrumental part”. Paja is a fan of dance and trance music. Something completely different. Why not – if music brings relief, relax, gives energy or helps people express their happiness of life by moving in a certain way. But – there is still one kind of music to be mentioned – classic. Almost no lyrics, melody is usually known from radio songs already, rhytm sometimes exact, sometimes strict, harmony mostly only for a skilled listener. Instrumental part is probably the only one that fulfills these criteria. And still this music is played, people go to concerts and numerous small kids spend their time with musical instruments practising etudes.

Yes, I like classical music a lot. I have Yann Tiersen’s soundtrack of Amelie de Montmartre and Antonin Dvorak’s Slavonic Dances in my mp3 player (the two-people-at-one-piano-no-orchestra version). I’m desperately missing Smetana’s Vltava on my hard disk and its notescript at the piano at home 🙂 But still I don’t mind hearing and singing (ok, maybe it’s more like shouting) to 90s music, because a smile eludes on my face when remembering myself at that time..

The conclusion? There isn’t any. Music will still remain a part of my being. It usually reflects my mood or helps me get deeper into work, sports or any other activity during the day. My post was only about pointing out that there is no general rule how music should be considered. There will be as many music tastes as there are people on this planet – and still there will be quarrels, which style is the “right one”. It just needs a little piece of tolerance and positive attitude towards new and unknown. Maybe I will give jazz one more try..