sametová revoluce, 20 let poté

Včera se na mnoha místech České republiky uskutečnily oslavy 20. výročí studentské demonstrace, jejíž násilné potlačení vyvolalo masivní protesty a vedlo nakonec k pádu komunistického režimu. Události roku 1989 si pamatuji pouze zprostředkovaně televizní obrazovkou a dodnes obdivuji všechny studenty i jejich starší sympatizanty za to, co pro českou (tehdy československou) společnosti udělali.

Nechci se tady dále rozepisovat se svými názory na předlistopadové prostředí ani o tom, zda a jak komunističtí funkcionáři ovlivnili životy mých příbuzných. Chci jen vyjádřit díky všem těm, kteří v listopadu 1989 pozvedli hlas proti totalitnímu uspořádání a také těm, kteří 20 let poté nezapomínají na fakt, že jsme stále v procesu přeměny na skutečně demokratickou společnost a je proto nutné si neustále připomínat, jakou roli tyto desítky “bezejmenných” sehráli. Asi nejvýstižněji to vyjádřil jeden z mých kamarádů slovy “Dnes: 20 let české a slovenské demokracie. Nejspíše má mnoho chyb. Nejspíše zklamala mnohá očekávání. Ale dnes buďme prostě rádi, že se to STALO!” Škoda jen, že školství o nich hovoří tak málo..

PS. Doporučuji a souhlasím s výborným článkem Davida Grudla Našel jsem trikolóru.

hotovo? / finished?

Hm, tak se dívám, že jsem se ani nezmínil o tom, že je konec. Ovšem každý konec je začátkem něčeho nového a v mém případě to platí taktéž beze zbytku.

As I see it, I haven’t mentioned anywhere that it’s over. But with every finish there is a beginning of something new – which is fully true with me as well.

Před asi 6 týdny, na začátku září, se mi podařilo dokončit vysokoškolská studia a teď už mě čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty 🙂 Nastoupil jsem do nové práce, nakoupil několik domén, vyprovodil přítelkyni na dlouhodobý pobyt v zahraničí a zapletl se (v pozitivním slova smyslu) do organizování zážitkových akcí. Ani jednoho nelituju a doufám, že ani nebudu..

Some 6 weeks ago – at the beginning of September – I finished with my university studies and now simple working life awaits. I started working in a new place, bought several domains, accompanied my girlfriend to the beginning of her long-term journey and got involved in organizing of weekend outdoor events. I do not regret neither of these and hopefully I never will..

jak na základy etikety

Snad nikdo nepochybuje o nutnosti existence psaných zákonů (byť nad nimi leckdy zůstává rozum stát) a jejich dodržování, přesto existuje poměrně velké množství těch, které nám do paměti vštípí rodina, vzdělávací systém anebo lidé ve společenské úrovni, na které se pohybujeme. Jedná se o nepsané zákony etikety, tedy společenského chování.

Co je to etiketa?

Slovo etiketa vzniklo ze starofranouzského “estiguer” – jeho předchůdcem bylo starogermánské “stehen” – obě slova mají podobný význam, tedy “připevnit” nebo “vyvěsit”. Pravidla, dodržovaná u královského dvora a pravděpodobně i v objektech určených pro stráže a vojsko, se vyvěšovala na zeď a stávala se z nich denní pravidla (“l´estiquet” nebo “l´estiquette), uvádí web chovani.eu. Pravidla chování se ve společnosti postupně odvozovala z principu hierarchie, z dvorské tradice, která jasně určovala, kdo smí zaujmout místo vedle panovníka a kdo si musí sednout dál. Také pořadí při zdravení bylo přesně stanovené a muselo se dodržovat.

Jedná se o souhrn přijatých zvyků a chování, kterým se řídí mezilidské vztahy v dané společenské vrstvě. Není nikde kodifikována, už proto, že oněch vrstev (společenských skupin) existují stovky – svůj souhrn úkonů má například xx nebo aikido. Do knižní podoby se tak nejčastěji transformují zvyky a tradice v obchodním a diplomatickém styku, v takzvaném protokolu.

Kde se dozvědět něco více?

Asi nejznámějším současným propagátorem (nejen) společenské etikety je Ladislav Špaček, bývalý mluvčí prezidenta Václava Havla a v současné době pořádající semináře a odborná školení. Zároveň spolupracuje s rádiem Impuls a Českou televizí – ať už odpověďmi na dotazy internetových čtenářů nebo seriálem krátkých pořadů Etiketa (ke shlédnutí na této stránce).

Pokud hledáte etikety používání Internetu nebo mobilních telefonů, i pro Vás existují online zdroje – www.jaxmobilem.cz od společnosti T-Mobile, Netiquette o chování na Internetu nebo telefonování během cestování letadlem. Pracovní etiketu si můžete přečíst v tištěné formě – např. Velká kniha etikety od L. Špačka – nebo se zapsat na některý z kurzů (tento, tento, tento a mnoho jiných).

Závěrem zmíním ještě dvě publikace – pro teenagery a pro “moderní dívky“, které se snaží představit zásady slušného chování na veřejnosti zábavnou formou. Třeba nás pak za pár let někdo ze čtenářů těchto knih nechá sednout v tramvaji nebo autobuse 🙂 Hezký den..

eskalátory vrací úder

Achjo. Sotva publikuju článek, který mi tady ležel několik měsíců, tak se musí něco stát. To snad abych o těch letadlech ani nepsal..

Chlapec přišel o prsty na nohou, uvízly mu v eskalátoru metra

Proč se lidé bojí eskalátorů?

DP: Na eskalátoru, kde se zranil hoch, nebyla závada. Otec se chce soudit

a v reakcích v diskuzi se objevil i odkaz na zprávu BBC Briton dies in Rome station accident

V článku jsem našel i několik úsměv vyvolávajících poznámek. Například:

“Na pohyblivých schodech v metru je cestující povinen přidržovat se pohyblivého madla a stát ve směru pohybu schodů,” píše se v řádu. Cestující tak prakticky nemohou dělat nic, co by odpoutávalo jejich pozornost. Včetně sledování reklamních panelů umístěných podél schodů.

Takže z mého předchozího článku nelze skutečně použít vůbec nic. Ba ani obyčejné líbání není povoleno.. A rychlost? S tou nikdo nic neudělá, asi je to skutečně pro zlepšování naší fyzičky, až budeme všichni chodit i během jízdy po eskalátorech..

DP: Na eskalátoru, kde se zranil hoch, nebyla závada. Otec se chce ale soudit

co dělat s pomalými eskalátory

Od loňského června se mi v poznámkách nashromáždilo několik nápadů na články a taky několik odkazů na zajímavé internetové stránky. Rozhodl jsem se konečně je sem postupně dopsat. Doba, kdy se člověk má učit, je totiž (jak všichni dobře víme) ideálním obdobím pro dělání čehokoliv jiného – od čtení po úklid domu 🙂

Kdysi jsem se zmiňoval o své neochotě jezdit metrem. Nepopírám rychlost, s jakou hravě překonává vzdálenosti a spojuje tak protilehlé části města. Zjistil jsem, že mi totiž vadí veškerý ztracený čas, který strávím v podzemních chodbách. Cesta útrobami tunelů totiž leckdy sebere delší časový úsek než samotná jízda metrem do cílové stanice. Třeba na přestup na Můstku počítají internetové jízdní řády 5 minut, i když si myslím, že zrovna tyto tunely nepatří k nejdelším. A úplně nejhorší jsou pomalé eskalátory.

Linka B je nejhlouběji v absolutních číslech, některé stanice “áčka” hluboko proti povrchu, takže připomínají “vchod do dolů v Morii”. Chápu, že z důvodu bezpečnosti chtějí úředníci z Evropské Unie omezovat kde co a dopřát nám tak trénink fyzické kondice při vyšlapávání schodů, ale přijde mi to jako absurdnost. Zvláště když to znamená zpomalovat to, co už teď jezdí pomalu.

Seznam navrhovaných ukrutně pomalých eskalátorů bych momentálně viděl takto:

Náměstí republiky, v podstatě kterékoli z vestibulu na povrch
Nádraží Holešovice
Palmovka, na zastávky autobusů
Hradčanská

Naposledy mě takto vytočily pojízdné schody na Náměstí republiky, z vestibulu k divadlu Hybernia, tam bych snad stihl uplést ponožku.. A to mě přivedlo na myšlenku – co dalšího lze při cestě po schodech provádět. Kromě známeho vybíhání schodů jedoucích dolů mne dále napadlo:

  • postavit se vedle někoho v obleku a přesvědčit je, aby investovali do vašeho projektu (prostě takový “elevator pitch”, ale na eskalátorech),
  • získat telefonní číslo té hezké dívky stojící vedle vás,
  • totéž jako bod 2, ale s dívkou v protisměru,
  • sednout si na schody a “kempovat” (obzvláště vhodné pro stanice Jiřího z Poděbrad nebo Flora),
  • vyjet nahoru sedíc na bočních pásech pro ruce,
  • vyjet nahoru stojíc každou nohou na jednom pásu,
  • atd.

Další tipy na hrozně pomalé eskalátory nebo aktivity, které na nich lze provozovat, uvítám v komentářích 🙂

jak na plážový volejbal

Deník MF Dnes (potažmo jeho internetová verze) vydává šestidílný videoseriál základů plážového volejbalu. Linky naleznete zde:

1. část: Sluníčko a bikiny. Vezměte míč a běžte si zahrát.

2. část: Hrajte klidně šest na šest, míč nebude padat.

3. část: Servis, příjem, košíček z prstů.

4. část: Ke hře patří i plácání do dlaní.

5. část: Fyzičku zlepšíte atletickou abecedou.

6. část: Kaberle na písku: plno krátkých sprintů, pěkná zabíračka

Další zdroje pro základy hry plážového volejbalu můžeme najít například zde – Učíme se plážový volejbal (pravidla, taktika hry, údery)..

Několik hřišť v Praze:

Beach Klub Pankrác – link

Beach Strahov – link

Beachvolejbal Braník – link

Žluté lázně Podolí – link

ostatní sportoviště zde