14 za 13 – hodnocení / 14 in 13 – evaluation

Hm. Tak jsem si dal daleký cíl, který zůstal nesplněn. Projet republiku se mi sice podařilo, ale rozhodně jsem nenavštívil pamětihodnosti. To spíše obchodní centra 🙂

V Moravskoslezském kraji Těšín a Cieszyn, v kraji Vysočina hora Devět skal, v Praze vodní nádrž Hostivař a ve Středočeském kraji meandry Vltavy. Nic moc, zbytek republiky zůstal nedotčen.. Ale aspoň jsem si udělal výlet do Belgie, Velké Británie, Lotyšska a v posledních měsících Finsko, Turecko a Švédsko. Ponaučení – příště nevěřit na silná slova a raději krůček po krůčku 🙂

14 za 13 – druhý úkrok stranou / 14 in 13 – second step aside

More London
Creative Commons License photo credit: Mr. Siegal

Původně jsme měli v době zahájení olympijských her sedět v letadle směr Hongkong a vyrazit na čtýřtýdenní cestu po Asii a východní Evropě. Krach dálkových low-costových aerolinek Oasis HongKong nám tyto plány překazil, a tak jsme alespoň využili již předem zakoupených letenek do Londýna a rozhodli se navštívit tuto metropoli.

Continue reading 14 za 13 – druhý úkrok stranou / 14 in 13 – second step aside

14 za 13 – zastavení čtvrté / 14 in 13 – fourth point

Po několika letech strávených v Praze se stal výběr místa pro můj cestovatelský cyklus poměrně obtížným úkolem. Většinu známých míst jsem již navštívil, některá opakovaně. Přesto jsem jich ještě několik našel a nakonec se našim cílem stala Hostivařská vodní nádrž.

Největší vodní plocha na území města Prahy je oblíbeným výletním cílem už od začátku dvacátého století, kdy zde – v meandrech potoka Botiče – stál mlýn a sokolové a jiné spolky z Hostivaře postavili nejprve malou hráz a poté později i koupaliště. Po povodni z roku 1958 bylo rozhodnuto o vybudování přehrady, která měla chránit obydlenou oblast na pokračujícím toku Botiče. Původní stavby koupaliště, klubovny rybářů a rekreační zařízení tak zůstala pod 12 metry vody, kterou je přehrada napuštěna. Pro výletníky byl na úbočích přehrady vybudován park a na druhém břehu pak dvě pláže, v blízkosti pak i restaurační zařízení nebo tobogán, v 70. letech zde končila i zvláštní „výletní“ autobusová linka.

V současné době je park u hostivařské přehrady ideálním místem odpočinku, procházek na čerstvém vzduchu, ale také oblastí vhodnou pro provozování sportů, cyklistiky, in-line bruslí nebo běhu (i toho orientačního a dokonce třeba i v noci ).

Navštívit toto místo vřele doporučuji, my jsme se vydali z autobusové smyčky „Jižní město“ a kolem pláží a parkem jsme dorazili k tramvajové trati u „Nádraží Hostivař“. Přeji hezké počasí 🙂

Zdroje: zdroj 1, zdroj 2

PS. Pár fotek u přehrady můžete vidět na rajče.net u mého bratrance tady.

14 za 13 – zastavení třetí / 14 in 13 – third point

Třetím zastavením při mém putování okolo rodné země byl Moravskoslezský kraj, jmenovitě oblast Slezska a město Těšín.

Není snad typičtější příklad vleklých sporů mezi panovníky o část území, ozbrojených střetů a politických rozhodnutí od stolu bez vyjádření dotčených obyvatel než na tomto kousku území okolo řek Olzy a Odry. Již od 10. století se neustále přelévá moc mezi králi českými a polskými s občasnými vpády vojsk jiných zemí, ať už to byli Mongolové, Švédi či v posledních staletích zejména Němci (Prusové). Slezsko se tak stávalo postupně zeměmi Koruny české, polského království, uherského království, habsburské monarchie, pruského císařství, německé říše až nakonec je nyní rozděleno mezi Polskou a Českou republiku.

1000 – ve Wroclawi zřízeno biskupství
1138 – Slezsko se stává údělným knížectvím rodu Piastowců
1202 – území rozděleno na Horní Slezsko (se sídlem v Opolu) a Dolní (se sídlem ve Wroclawi)
1335 – Jan Lucemburský získává slezské země výměnou za nárok Lucemburků na polský trůn, v období husitských válek zůstává Slezsko na straně katolíků
ve 14. století již Slezsko nevystupovalo jako součást Moravy, opavský vévoda byl leníkem českého krále i moravského markraběte
1469 – ve sporu proti Jiřímu z Poděbrad část knížectví a měst uznala uherského krále Matyáše Korvína za svého panovníka
1490 – návrat do zemí Koruny české za vlády Vladislava Jagellonského
1648 – po třicetileté válce je uzákoněna možnost náboženské svobody, ve Slezsku se staví nové protestantské kostely, v roce 1702 ve Wroclawi zřízena jezuiská akademie, základ pozdější univerzity
1763 – po třech slezských válkách je území rozděleno mezi Prusko, Polsko a habsburskou monarchii
1920 – část českého Těšínska připadla Polsku
1945 – německé hranice jsou posunuty, celé pruské Slezsko se stává součástí Polské republiky, které tak vlastní téměř 90% slezského území

zdroj 1, zdroj 2

Snad nejmarkantněji je rozdělování vidět na příkladu města Těšín. Po několik staletí bylo toto město sídlem Těšínského knížectví a kulturním centrem oblasti. Po první světové válce, kdy ještě po další 2 léta trvala válka mezi Československem a Polskem, byla z rozhodnutí mírové smlouvy hranice vedena po řece Olši, chcete-li Olze. Žel, nikoho už nezajímalo, že striktní dodržení dohody povede k přetržení jakýchkoli vazeb ve významném městě své oblasti. Polský Cieszyn musel vybudovat dopravní infrastrukturu (zejména železnici), Český Těšín zase náměstí a zázemí pro vedení města, památky zůstaly na polské straně (např. těšínský hrad s Piastowskou věží), průmysl na české. V lidech ale zůstalo přesvědčení o jednom ěstě a možná právě proto se v dnešní době organizuje tolik společných přeshraničních kulturních akcí jako málokde. Namátkou festival divadelní, filmový, hudební (informace zde) a mnohé jiné. A zda někdy bude zase jen jeden Těšín/Cieszyn? Podle vyjádření politiků při přestřihávání schengenské pásky na mostě přes Olzu, “dokud budou existovat dva státy, Česko a Polsko, pak těžko..”

Moje fotky: tady

Odkazy na Wiki: Slezsko, České Slezsko, Těšínsko, Regionální informační centrum, Kulturní a společenské středisko

Jiné odkazy (v jiných jazycích 🙂 : Zobacz Śląsk! , Zaolzie w historii, mówie i kulturze (diplomová práce), Slezština na Wiki a jeden z pokusů o představení ortografie dialektu “po naszymu” zde a kdo si dostatečně troufá, může si zkusit něco přečíst tady

-= * =-

My third stop in my travels around home country was Moravian-Silesian region, specifically area of Silesia and the city of Tesin.

In the Czech Republic there is probably no more typical example of long-term argues between sovereigns for a piece of land, armed fights and political decision without inhabitants not taken into consideration than in this tiny area around Odra and Olza rivers. Since 10th century the power is being moved between kings of Czechia and Poland with some other countries’ armed inbreaks, be it Mongols, Swedes or in last centuries mostly Germans (Prussians). From these times Silesia has already been a part of Czech lands, Polish kingdom, Hungarian kingdom, Habsburg monarchy, Prussian empire, German imperium till now being split into Czech and Polish republics.

1000 – bishop’s seat constituted in Wroclaw
1138 – Silesia becomes a principality of Piastow family
1202 – the land is being divided into Upper Silesia (with its seat in Opole) and Lower Silesia (with Wroclaw as the seat)
1335 – Jan of Luxembourg gains Silesian lands in exchange with for a claim of polish throne, in the times of Hussite wars Silesia remains catholic
in 14th century Silesia is not considered being a part of moravia, the Duke of Opava was a feudatory to both Czech king and margrave of Moravia
1469 – in an argue against Jiří from Poděbrady some of silesian principalities pronounced Matyas Corvinus, king of Hungary, as their sovereign
1490 – re-connection to Czech lands under the rule of Vladislav Jagellon
1648 – after the war religious freedom is included in laws, new Protestant churches are built, in 1702 Jesuit academy is founded in Wroclaw (basis for later university)
1763 – in three Silesian wars the land is divided into three parts – Prussian, Polish and of Habsburg empire
1920 – a part of Czech are around Tesin was given to Poland
1945 – German borders are moved, all Prussian Silesia becomes a part of Poland, which now posseses some 90% of the Silesian land

source 1, source 2

14 za 13 – zastavení druhé / 14 in 13 – second point

Druhým nově navštíveným místem byl vrch Devět skal (wiki) na Vysočině. Bydleli jsme totiž nedaleko během oslav nového roku a takovýto výstup byl více než velkým lákadlem.

Osobně jsem byl poněkud zklamán tím, že se nejednalo o žádný vrchol v pravém slova smyslu.Vyšli jsme z obce Herálec (mapa), odkud jsou to na vrchol pouhé 4 kilometry. Snažil jsem se varovat své spoluvýletníky, že to taky můžou být pěkně nepříjemné časy, ale lehce se zvedající pěšinka vedoucí do lesa žádné nebezpečí nenaznačovala – a nakonec z nějakého trmácení se po ostrých svazích sešlo. Cesta byla příjemná, příliš se nezvedala a po lehkých 45 minutách jsme došli k označníku, který nesl nápis “Devět skal, 836 m.n.m” a šipku směrující k vyhlídce. Ta už ale stála za to.

Přímý výstup po skále, na které jsme museli velmi opatrně našlapovat na zledovatělá místa, byl nakonec výborným zakončením výletu, i když nahoře nebylo vidět ale vůbec nic. Příště si snad na fotky vybereme den, kdy nebude mlha..

14 za 13 – zastavení první / 14 in 13 – first point

Před nějakou dobou mě v Praze navštívila má přítelkyně a zároveň jsem dostal pozvání od mého bratrance podívat se na místo, kde kdysi bývaly Svatojánské proudy na Vltavě. Motivem byl článek na idnes.cz, který velmi barvitě popisuje vyhlídku (fotky) ze skály nad Štěchovickou přehradou. Zároveň, pokud budete na jejich stránkách trochu hledat, můžete najít jiný text, který popisuje pohnutou historii této oblasti. Vřele doporučuju, pro nás to bylo příjemně strávené odpoledne mimo město.

-=*=-

Some time ago I was visited by my girlfriend in Prague and I also got an invitation from my cousin to make a trip to the place where “Svatojánské proudy” (photos) on the river Vltava used to be. We found some information about the place in an article at the server idnes.cz where you could find some more info about history of this area and also its end due to “Štěchovice” dam. Unfortunately, those articles are in Czech. Anyway, we had a really nice afternoon out of the city and enjoyed time in nature a lot.