zajímavá místa světa – seznam UNESCO

Acropolis - Greece
Photo by: Jorge Orte Tudela

Pokud hledáte inspiraci pro výběr země nebo světadílu, který byste rádi prozkoumali, může Vám pomoci kamarád, internetový cestopis nebo agentura. Existuje ovšem také mezinárodní organizace, která se snaží o zachování kulturního dědictví a propagaci a finanční podporu těch nejzajímavějších míst světa.

Jmenuje se UNESCO (zkratka od United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, česky Vzdělávací, vědecká a kulturní organizace při Organizaci spojených národů) a ve své databázi má momentálně 890 míst, která z nějakého důvodu stojí za to vidět. V Česku se v poslední době nechvalně “proslavila” hodnotící zprávou, ve které přemýšlí o vyškrtnutí Prahy ze seznamu světového dědictví kvůli stavbě mrakodrapů, případně silničního okruhu s mostem přes Vltavu.

Kompletní seznam památek naleznete zde, UNESCO vede i seznam památek v ohrožení (zde) – takže pokud chcete stihnout vidět tato místa než z povrchu Země zmizí, měli byste si pospíšit.

výlet do Estonska

Po delší době jsem opět našel chvíli času, abych doplnil svůj blog. Poslední příspěvek je z půlky března a od té doby se nashromáždilo mnoho událostí, o kterých se hodí napsat.

První z nich byla cesta do Estonska, které jsem navštívil na konci března díky účasti na konferenci. Program začínal v Tartu a hlavní část proběhla v přímořském Pärnu, hlavním estonským letoviskem plným letních domečků. Bohužel, pobaltské zimy jsou dlouhé, a tak jsme místo chytání bronzu poskakovali mezi kalužemi a na výlet jsme se místo do lesa šli projít po moři. Ano, záměrně nepíšu “k moři”, ale “po moři”, protože bylo stále zamrzlé a rybáři tak byli stále nuceni spouštět své pruty do vody dírami v ledu. Marně jsme místním ukazovali na kalendář a zprávy o počasí z domovských krajin..

Na dva dny jsem se pak vypravil do hlavního města Tallinnu, na kterém mě překvapily majestátní mrakodrapy (v Rize jich pár je, ale spočítat by šly na prstech jedné ruky), uzounké uličky centra města a hezký, udržovaný hrad na kopci uprostřed, jehož několik vyhlídek poskytovalo pohled na téměř celé město. A místní specialitky v kavárničkách a hospůdkách taky stojí za ochutnání.

Počtem obyvatel i rozlohou nevelká krajinka ve mě zanechala hluboký dojem národa, tak trochu zapomenutého, ale s hrdostí a snahou dokázat ostatním, že když jde o dobrou věc, dokáží mnoho. Nemám teď na mysli jen například program Skype, který pro telefonování a komunikaci používají miliony uživatelů, ale například i společný projekt na vyčištění lesů a luk od odpadků. Velmi inspirativní video je k vidění na YouTube zde nebo zde, na Vimeo pak zde.

Několik fotografií naleznete zde (Tallinn) a zde (Pärnu). Pokud přemýšlíte o výletu do pobaltských zemí, myslím, že stojí za to udělat do Estonska malou odbočku..

Istanbul

Před Vánoci jsem si udělal radost (a nejen sobě 🙂 a na pár dní zavítal do největšího tureckého města, jediného svého druhu, Istanbulu. Už při pohledu z okýnka letadla jsem dostával pocit, že toto místo bude směsicí všech představitelných kultur, lidí, potravin a zážitků..

Zajímavost první – letiště. Istanbul má dvě, Ataturk International (IST) a Sabiha Gokcem (SAW), jedno v Evropě a druhé v Asii. Jsou od sebe vzdálené asi 250 kilometrů, takže když se tu hrálo finále Ligy Mistrů, tak to fanoušci milánského AC měli “za rohem”, zatímco ti z Liverpoolu se trmáceli přes celé město. Prý to ve špičce trvá až 4 hodiny.

I když nejsem žádná celebrita, na výletech do zahraničí mají na mne místní obyvatelé nějak spadeno. V Londýně jsem chápal, že to asi bude ten tým FC Valencia, který přilétal 15 minut po nás a “překážel” u dopravníku se zavazadly; tady mi ty stovky lidí na letišti nevysvětlil nikdo. Ještě že jsem Markétě půjčil tu českou vlaječku, jinak bychom se tam asi hledali doteď.

Zajímavost druhá – geografie. Při vyslovení jména Istanbul se každému vybaví přímořské město, přístavy a lodi. V životě nikdy bych nečekal, že to město postavili v podstatě na strmé skále u vody, takže je to skutečně kamkoliv ve městě vždycky do kopce a proti větru (aneb Murphyho zákon cyklistiky a teda asi i turistiky). I proto je jedna linka metra označovaná jako “zubačka”.

Zajímavost třetí – místní doprava. Moderní nízkopodlažní tramvaje, zastávky s turnikety, metro, všechno supr. Ale ty autobusy.. Oceňuji, že mají napsánu trasu, po které jezdí. Jenže – kterým směrem jedou právě teď? No a druhá věc – skoro všechny jedou na Taksim (takový ÚAN nebo Florenc), na kterém jsou snad desítky zastávek. To mi zase připomnělo Rigu a místní “Centrala Stacija” náměstí (postavte se doprostřed, napočítáte asi 15 označníků s 5 různými jmény a babo raď).

Nejvtipnější mi stejně přišla historická tramvajová linka Taksim – Tünel s celkem až třemi zastávkami a vozem ze začátku 20. století. Celou trasu jsme prošli za 15 minut, nepřišel jsem na to, co lidi láká využít jejích služeb.

Zajímavost čtvrtá – islám a mešity. S muslimskou kulturou jsem přišel do styku poprvé a zaujala mě. Jednak z architektonického hlediska a jednak svou provázaností s každodenním životem. Imámovo svolávání z minaretů sice nahradily moderní reproduktory (prý kvůli synchronizaci, aby se všichni modlili ve stejný čas), ale přesto jsem cítil, že je to něco jiného, nového. Proto mě ani nepřekvapila nutnost zout se do jedné z mešit, přestože lilo jako z konve a i koberce uvnitř byly nasáklé vodou.

Počasí, no tak to se nevyvedlo. Za celou druhou polovinu roku 08 prý pršelo asi 15 dní – a já jsem trefil pět z nich. Aspoň mám výmluvu podívat se do Turecka znova, někdy až bude teplo a sucho 🙂 Navíc tam lítají SkyEurope z Bratislavy, tak to není až takový problém..

PS. Fotky na http://picasaweb.google.com/premysl.chodura