Hlavní město mívá většinou mnoho různých (nejen) stavebních unikátů, které jinde v zemi nenaleznete. I když už jsou to stavby významné svými obyvateli, svým stářím nebo venkovním vzhledem, mnoho obyvatel jiných měst vzpomíná na první návštěvu jiného působivého místa. Podzemní dráhy.
Pražské metro se začalo stavět v roce 1966 původně jako podpovrchová tramvaj, plány byly ale změněny a od roku 1974 cestující přepravuje v pražských tunelech plnohodnotná podzemní doprava. V současnosti se můžete svézt některou ze tří linek a vystoupit na některé z 51 stanic. V příštím roce se objeví další tři stanice v severní části města. Toliko fakta.
Metro používám každý den, na cestě z bytu do práce nebo školy, a nemůžu říct, že bych si na něj za těch několik let zvykl. Působí na mne unaveným, ponurým a melancholickým dojmem, nedostatek slunečního svitu na sobě pozoruju velmi negativně. A koneckonců i na ostatních spolucestujících. Z nějakého zvláštního důvodu jsou na sebe lidi povětšinou více nepříjemní, méně ohleduplní a zřídkakdy uvidíte v našlapaném voze metra úsměv. A to nemluvím o pocitech, které člověk zažívá u zavřených dveřích po marném sprintu. Za rámeček bych leckdy nedal ani svá vlastní slova..
Snažím se proto využívat dopravních prostředků, které jezdí po povrchu a z jejichž oken můžete vidět více než černé zdi a elektrické kabely. Pravda, leckdy se cesta autobusem promění v boj řidiče proti výmolům na cestě a neúprosným hodinám, takže mám v ceně jak masáž sedacích svalů, tak trénink pro žaludek na týdenní výlet jachtou po moři. Ale to nic nemění na mých preferencích a semtam trávím čas (při čekání na metro) před velkou mapou pražské dopravy a snažím se hledat povrchová spojení mezi dvěma body na trasách, kde jsem doteď využíval pouze dráhu pod zemí.
Namátkou vybírám:
- 139: Na Beránku – Sídl. Lhotka – Kačerov – Želivského
- 188: Kavčí Hory – Pankrác – Strašnická – Sídl. Malešice – Želivského
- 136: Koleje Jižní město – Roztyly – Flora – Ohrada – Prosek – Sídl. Ďáblice
- a samozřejmě 177: Chodov – Opatov – Skalka – Nádr. Libeň – Prosek – Kobylisy – Poliklinika Mazurská
Jízdní doba se sice blíží hodině (leckdy ji spoje i překračují), ale to nic nemění na faktu, že fádní černé stěny a oranžové kabely za tyto spoje vyměním rád. Největší nevýhodu tak vidím v nebezpečí usnutí při jízdě, protože návrat může být někdy poměrně strastiplný. V metru vás na každé konečné stanici zkontroluje pracovník DP. Tedy pokud nepojedete směr Ládví..
3 replies on “metro”
Tak to ja mam na metro jiny nazor. Je sice pravda, ze jsem jim nikdy nejezdila pravidelne. Ale i presto si myslim, ze metru se prece nejaka obycejna tramvaj ci bus nevyrovna. Uz jako mala jsem se vzdy tesila do Prahy a to ne na Prazky hrad ci Karluv most, ale na ty dlouhe jezdici schody a hlavne na ten vlacek, ktery jezdi pod zemi. Bylo to pro me tak vzrusujici a vyjmecne. A myslim, ze je az do tedka – i kdyz uz jsem velka:)
Tak se na to zkus, Premku, podivat z jineho pohledu a uzivej si to!!!
Pridavam svuj hlas k tem, co maji radi metro. I ja jsem se jako decko tesil do Prahy nejvic na podzemku, a dodneska ma pro me nadech neceho zvlastniho. Kdyz otevrou nove stanice na nekterem konci nektere trasy, vzdycky se tam jedu podivat.
A to nemluvim o tom, jak mi metro chybelo v Reykjaviku i Bratislave:)
Ano, do Prahy na metro jsem se pri svých výletech taky těšíval, ale spíše popisuji ten fakt, ze je to pro mě každodenní “rituál” cesty do práce/školy už posledních několik let.. A to už člověka to nadšení trochu přejde..
I já se snažím být v nových stanicích vždy mezi prvními, do stanice Kobylisy jsem se dostal i při dni otevřených dveří v průběhu výstavby, eskalátory nefunkční, na zdech místo plastu byl vidět jenom beton.. Docela zajímavý zážitek 🙂