14 za 13 – druhý úkrok stranou / 14 in 13 – second step aside

photo credit: Mr. Siegal

Původně jsme měli v době zahájení olympijských her sedět v letadle směr Hongkong a vyrazit na čtýřtýdenní cestu po Asii a východní Evropě. Krach dálkových low-costových aerolinek Oasis HongKong nám tyto plány překazil, a tak jsme alespoň využili již předem zakoupených letenek do Londýna a rozhodli se navštívit tuto metropoli.

Pro mě osobně to byl první výlet do anglicky-mluvící země a musím říct, že jsem se pokaždé z toho přízvuku poněkud tlemil. Člověku je do hlavy vtloukán britský přízvuk po celé studium, ale na vlastní kůži (nebo uši?) je to něco úplně jiného. I proto jsem hned po vystoupení z letadla sebevědomě zamířil k pracovníku informací. “What can I do for you?” – “I have a question.” – “Sure. Why would you be here anyway?” a blahosklonný úsměv. Tak takhle by to nešlo, tady ani naučeným přízvukem neoslníš..

Obecný dojem z Londýna jsem si odnesl velmi pozitivní. Stihli jsme si prohlédnout Buckinghamský palác, Parlament, Tower (zvenku), observatoř na Greenwichi a námořní muzeum (zevnitř). Vše určitě stojí za návštěvu a bolavých nohou po každém dni rozhodně nelituji. Stanice metra, podchody a tunely jsou tak nějak menší, uzší, útulnější (měkké sedačky metra rozhodně!) a zároveň fotbalové stadiony nebo železniční stanice mají neuvěřitelnou rozlohu. Připadalo mi, že všechno je rozmístěno tak nějak samozřejmě, jako by od dávných časů, ale přitom s důsledností a precizností.

Množství turistů bylo odpovídající ročnímu období, v parcích se člověk sotva vyhýbal ostatním, davy jiných se mačkaly u Downing Street a všelijaké jazyky se míchaly při pozorování výměny stráží u královského paláce. Semtam jsme se nemohli neusmát španělskému nebo polskému slovu nebo nadávce. Na polštinu jsme sice připraveni byli, ale hlášení o zákazu vnášení tekutin do letadel jsme na Lutonu polsky opravdu nečekali..

Fotky naleznete už na novém místě, odkaz je tady.

-=*=-