chodura.com

Uz by to nejake chtelo, ze?

Ppo dlouhe dobe jsem se musel zase nastvat..

Pro pokoje, ktere nemaji vlastni socialni zarizeni a sporak, jsou na koleji k dispozici spolecne kuchynky, na kazdem patre jsou dve, kazda priblizne pro deset lidi. Letos vedeni koleje pronajalo asi tri ctvrtiny celeho domu a tak tady mame od prvniho cervence zaroven i hostel. A s tim prameni nejruznejsi problemy – od stiznosti obyvatel sousednich domu na nocni hluk a dym z grilu pres hlavoukroutici uklizecky, ktere mely tu cest uklizet hostelove pokoje, az po moje nechapave nadavani moje a spolubydliciho na udalost minuleho tydne.

Nekdo nam totiz z kuchynky sebral kompletni vybaveni, tj. asi tri hrnce, panvicku a asi ctvero priboru. Ze i na VS kolejich plati zname pravidlo, ze co neni prisroubovane nekdo ukradne, to uz jsem se naucil a smiril se s tim (taky proto nemam na svem kole sedlo ani sedlovku), ale na co jsou lidem moje nekolik let stare hrnce? Proc nekdo krade pribory, ktere stoji par korun? A jak je vubec mozne, ze nekdo poklada vybaveni kuchynky za “vsechno vsech”?
Nezbyva nez kroutit hlavou spolu s uklizeckami a prejit to. Koneckoncu pastika se da jist i lzickou. Polevkovou..

Tak mam za sebou dalsi svatbu. Teda nastesti ne svoji, ale svatbu sestrenice. A musim rict, ze i kdyz to mnoho lidi stalo spoustu nervu, atmosfera se mi libila. Poklidna atmosfera nevelikeho poctu lidi, nove objeveni pribuzni a do toho romanticky penzionek na brehu Luznice v Tabore (coz je mimochodem vazne pekne mestecko). Co vic si prat?

Dva dny po svatbe jsem jel uplne jinym smerem, do zapadnich Cech, protoze jsem se nechal ukecat na sjizdeni Berounky. Toz, dobre to bylo. Stravil jsem par dni se spoluzaky ze stredni, ujeli jsme pres 70km na “voleji”, podivali se na Krivoklat.. Snad mozna kdyby nebylo takove horko a my se nemuseli chladit zlatavym mokem, byla by urcite energie a nalada si vylet uzit jeste vice, ale holt..

Dve z temat nadpisu vycerpany – zbyvaji spousty kilometru. Proc? Prijal jsem Kyslikovo pozvani na Vsetin a vzhledem k tomu, ze zitra odlita do Afriky, nemohl jsem odmitnout. A svete div se, ani jsem se nenechal dlouho premlouvat k navsteve Mestskych lazni, ktere me dostaly zejmena pritomnosti virivky Sice jsem tedka z toho cestovani utahany jak pes, ale vsecko to stalo za to!

Pristi tyden v pondeli nastane den D, poprve v zivote se stanu clenem vodacke vypravy Po letech odmitani vsemoznych nabidek a vymluv na spatnou plaveckou zdatnost se mym spoluzakum ze stredni skoly podarilo hucet do me tak dlouho, az sem se prorekl a souhlasil. Takze drzte palce, snad bude mit blog nejake pokracovani a ja nezustanu na dne Berounky..