Categories
Costa Rica 06/07

manuel antonio

Pokud bych mel vyjadrit pocity z posledniho vikendu jednim slovem, nejspise bych neodpovedel. Pobrezi Ticheho oceanu a narodni park Manuel Antonio totiz proste jednim slovem popsat nelze.

Vstavat o pul pate uz mi necini takove potize (jo, ja vim, porad mi neverite..) a vidina par hodin v autobuse me uklidnovala, ze prece ten spanek dozenu. V sest deset uz jsem sedel na svem sedadle v pomerne pohodlnem buse smer zapadni pobrezi. Tedy pohodlnem do doby nez jsem zjistil, ze si nohy nenatahnu, protoze jednoduse neni kam. Nepripadam si prilis vysoky a stejne mam s mistnimi dopravnimi prostredky problemy. Takze ze spani nic nebylo.

Po necelych 4 hodinach jsme se ubytovali a vyrazili rovnou na plaz. Prvni velmi svetly moment vyletu. Docela hezke vlny (ne jako ten Karibsky rybnik), slunce prijemne hralo, sumeni palem na pobrezi a vsudypritomne musle a koraly. A dokonce i vychlazene pivo 🙂 Na tvari se mi objevil blazeny usmev cislo 1 🙂 Pres poledne jsem se natahl na slunicko, ale ze spanku zase nebylo nic. Kdybych usnul, tak se tam asi roztecu..

Vecer jsme snedli / vypili meloun s vodkou, stravili prijemny vecer a sli vyhlizet Yvonne, ktera prijela autobusem asi v pul jedenacte. Na nejake tancovani v mistnich (nebo neprilis vzdalenych) klubech uz ale krome ni a Chihiro nemel nikdo energii..

Druhy den jsme po snidani (takze kolem 11 🙂 vyrazili do narodniho parku, ktery zacinal hned za mesteckem a ktery mohl za muj blazeny usmev cislo 2. Za tri hodiny chozeni v lese plnem palem, lian a kdovijakych vsech stromu jsem stihnul potkat lenochoda, houf opicek, myvala, nekolik flegmatickych leguanu a hromady jesterek a pak jeste jednou skocit do oceanu se osvezit.. Dokonce i casove se nam podarilo stihnout vse nez zacalo prset z hrozive vypadajicich mraku a pak uz jenom vyzvednout veci a nastoupit do autobusu..

Mozna mi budete to horko zavidet, ale ja jsem byl docela rad, kdyz jsem se objevil v suchem a pomerne chladnem (okolo 24C) San Jose.. Teplo je fajn, ale ja radsi vetrny podzim a chladnou zimu. Priste asi pojedu nekam k polarnimu kruhu..

(trochu jsem zmenil fotogalerii, tak se neleknete.. je tam i moznost vyjadrit se ke kazde fotce..)

-= * =-

If I had to express my feelings from the last weekend with only one word, I wouldn’t probably be able to answer. Pacific ocean coast and national park Manuel Antonio just can not be described by a single word.

I don’t feel that big difficulties to get up at 4.30 (I know, you still don’t believe me..) and the idea of having some more sleep on the bus was calming me down. At 6.10 I was already sitting on my seat in quite comfortable bus in direction west coast. Well, comfortable only until I found out I couldn’t stretch my legs because there just was no space. I don’t feel like being tall and I have problems with local means of transport anyway. So the sleep had to wait..

After almost 4 hours we got accomodated and set out to the beach. The first bright moment of the trip. Quite nice waves (not as the Carribean lake), the sun was giving pleasant warmth, palms whispering on the coast and shells and corals everywhere. And even a cold beer 🙂 My face created a cheerful smile number 1 🙂 Shortly after noon I lay on the sand but again, no sleep. If I fell asleep there, I would probably melt..

Later we ate / drank a watermelon with vodka, spent a pleasant evening and went to meet Yvonne, that arrived at half past ten. But nobody except her and Chihiro had enough energy to dance in local (and not so far) clubs..

The second day after breakfast (that means around 11am 🙂 we visited a national park that was created just behing the small town and that was a reason for my cheerful face number 2. During three hours of walks in the forest full of palmtrees, lianas and who knows what other trees I managed to see a sloth, a bunch of monkeys, a racoon, several flegmatic iguanas and lots of lizards and also jump in the ocean once again.. We were even able to return back before the rain started to fall from the scary looking clouds and then just to pick up our things and get on the bus..

Maybe you will be a little envious about the warmth here, but I was quite happy to appear again in dry and quite cold (around 24C) San Jose.. Hot weather is fine but I prefer windy autumn and really cold winter. Next time I’ll probably go to the polar circle..

(I changed the photogallery a little, don’t be scared.. you can also add comments to the photos separately..)

9 replies on “manuel antonio”

A v Praze kalamita, jak na Sibiri,
tri centimetry snehu a u Muzea ctyri….kolony aut krok, sun, krok,
bo silnicari tak jak kazdy rok,
jsou prekvapeni velice,
ze snih zasypal jim silnice….

..to jen tak,abys byl v obraze co noveho u nas na Sibiri 🙂

Ales

kamarade: vy si to mozna neuvedomujete, ale my vsichni nekde v tropech vam tedka neskutecne zavidime.. obzvlaste kysla, znamy svoji uchylkou pro lyzovani (ze ktereho ho boli prave zapesti..)

MSH: nemas zac, dostal jsem nekolik pripominek, tak sem nad tim stravil jedno odpoledne.. 🙂

Pratele snhu byly jen prvni naznaky, ale uz opadl.

Kysliku? Co kdybych se stavil u vas doma pro tve oprasene lyze a trochu bych ti je provetral ? Hmm. Neboj ja s nimi nic neudelam,vzdyt jsem na lyzich stal naposledy v 6 letech 🙂

A z cehzo ze mas to zapesti? Mas takovy stisk v prave hulce?

Ales

Kamarad: lyze si klidne pujc, jsou ve vychodnim kridle, 3. podzemnim podlazi v posledni mistnosti na pravo, oprasuje je kazdy tyden sluha:) A sve zapesti opravdu, ale opravdu nebudu komentovat, a zadam admina aby jakekoli nepripustne narazky na tuto cast meho tela neprodlene mazal.

alesi: i presto vam alespon tu demoverzi zimy zavidim 🙂

kysliku: zadne mazani nebude, jako bys me a muj talent sbirat a hromadit vsechno mozne neznal… 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *