chtěl jsem se stát vinařem

Tedy – ne že bych uvažoval o založení vinohradu, sklepení a podobných zažízení. Jen jsem přemýšlel nad tím, jestli už nyní nebude ekonomicky výhodnější zaměnit hospodskou konzumaci zlatavého moku za příjemné vychutnávání si vína při příjemné hudbě v prostředí domova. Ne, nechci se stát samotářským alkoholikem – ke zpracovávání této myšlenky mne dovedly objektivní okolnosti (došlo mi pivo).

Pomineme-li neoddiskutovatelnou hodnotu večerních skupinovýc návštěv restauračních zařízení jako formu socializace a také neochvějnou preferenci piva jako prostředku uhašení žízně po fyzicky namáhavém sportování, nezbývá nám mnoho důvodů, proč vlastně pivo pijeme. Snad kvůli pozitivní vlastnosti na trávení jídla, snad kvůli specifické chuti, která nám připomíná, že život je hořký, bohudík. Psychiatři by možná uvedli ještě několik dalších podnětů, které vedou lidi k pivu nebo jiným pochutinám. Společný jmenovatel zůstává jediný – množství alkoholu v objemu nápoje.

pivo 10° – 4% alc. vol. – 0,5 l – 22 Kč – 1100 Kč za litr etanolu

pivo 12° – 5% alc. vol. – 0,5 l – 27 Kč – 1080 Kč / l

víno – 11% alc. vol. – 0,7 l – 85 Kč – 1103 Kč / l

První dva řádky udávají cenu, za kterou pořídíme pivo v hospodách nebo restauracích. Řádek s vínem udává cenu lahve v obchodě – hned na začátku jsem mluvil o tom, že víno bych si koupil k večernímu filmu, “na doma”. Pro srovnání uvedu ještě řádek s hospodskými cenami.

víno (v hospodě) – 11% alc. vol. – 0,2 l – 35 Kč – 1590 Kč / l

Z uvedeného srovnání jasně vyplývá, že pít víno v restauraci je dost nevýhodné. Pakliže ovšem najdeme 0,7 l láhev vína okolo 85 Kč, cenově už to vyjde téměř nastejno. Problémem je ovšem kvalita. Za tuto cenu toho moc kvalitního nenajdu. Rozhodujícím faktorem tak zůstává účel, za jakým daný nápoj pijeme. Přítelkyni nepohostím vychlazeným lahváčem a po celodenní letní procházce nebudu otvírat třeba to moldavské červené, které jsem nedávno dostal. Paradoxně v Plzni.