putovani stredni amerikou, cast 1 / central american trip, part 1

V nasem cestovani jsem udelal malinkou pauzu a mam tak aspon trochu casu popsat prvni cast naseho vyletu..

-= * =-

I made a little break in our travelling so that I can describe shortly the first part of our journey..

Omlouvam se, ze na tomto miste momentalne nenaleznete zadny podrobny popis, ale chystame se sepsat vypraveni, pridat fotky a poznamky ze zakulisi az po navratu do rodneho kraje, takze jen utrzkovite.

V nasem puvodnim planu jsme udelali nekolik zmen. Rozhodli jsme se netravit hodiny a hodiny v autobuse cestovanim dale na sever a skrtli jsme jak Honduras, tak Salvador. Misto toho jsme si udelali okruzni jizdu po Nikaragui (mapa) po trase Granada – Managua – Matagalpa – Esteli – Leon – Managua a navrat do Kostariky.

Jeste predtim aerolinkam trvalo 3 dny dopravit jeji batoh se vzacnym nakladem (pullitr bechera, fernetu, magistra a 4 sixpacky Gambrinusu – vazne nas prekvapila..) do San Jose, abychom si ho mohli vyzvednout. Tak jsme se mezitim jeli podivat do Cartaga a na festival do Palmares, odjezd na sever odlozili o jeden den a zmenili trasu. Vyrazili jsme v pondeli 22.1. rano primym autobusem smer Granada.

Granada je stare mesto a podle nazvu muzete odhadnout, ze v jejim stredu se jeste stale nachazi pevnost, i kdyz hodne mala (proti ceskym hradum je to vazne prcek 🙂 Lezi na brehu Lago de Nicaragua, coz je jedine sladkovodni jezero se zraloky. A na jeho brehu jsme rozdelali stan 🙂 Plaz ale i samotne jezero ale byly prilis spinave i na me neprilis vysoke standardy a neodvazil jsem se do nej vkrocit – stacil mi tanec mezi odpadky, ktere se povalovaly vsude kolem..

Managua, hlavni mesto Nicaraguy, nas hodne zklamala. Neuveritelne rozlehle, zaprasene a spinave. Navic nam nevysel napad s prespavanim po SOS vesnickach spratelenych se skolou, na ktere jsem na stazi, takze celkovy dojem nic moc. A ani dopoledni 50minutova projizdka na druhy konec mesta (za temer neuveritelnych 3,1 koruny na osobu) nas o krasach nepresvedcila..
Matagalpa je vzdalena asi 130 kilometru, ze kterych se 100 jede po silnici zvane “Interamericana” (ja jsem ji predtim znal jako pan-americkou dalnici), coz mistni ridic zvladl za 1,5 hodiny, a zbylych 30 po ceste vedouci do hor, ktera by se dala snadno zamenit za tankodrom. Nase pozadi nam podekovaly za masaz 🙂 Podle informaci, ktere jsem mel, na nas melo cekat starobyle mesto ukryte v horach, s nekolika dochovanymi stavbami z kolonialnich dob. V horach jsme skutecne byli, ale jedina aspon necim zajimava budova katedraly prochazela zrovna rekonstrukci, takze se vsude prasilo, sochy byly prikryte plachtami a vsude pobihali zednici. Tak jsme aspon navstivili ovocny trh 🙂

Dalsi nasi zastavkou melo byt Esteli, ve kterem jsme chteli stravit dalsi noc (ze ctvrtka na patek), ale zjistili jsme, ze ve meste neni skutecne nic zajimaveho. Asi je taky pouzivano jako prestupni uzel. Takze jsme si dali obed a vyrazili smer Leon, ktery byl skutecnym zlatym hrebem okruzni jizdy. Kolonialni stavby divadla, nekolika velkych chramu, bydleni za 75 korun na noc kousicek od centra, poulicni prodejci pamlsku, 20 kilometru od naprosto prazdne plaze Ticheho oceanu v mestecku Poneloya s vysokymi vlnami (foukalo dost, chvili jsem si na te plazi pripadal jak velbloud pri pisecne bouri), co vic si prat..

V Leonu jsme si koupili jizdenky zpet do Kostariky (mapa) a v sobotu ve 4 rano jsme uz sedeli v mikrobusu do Managuy. Tam jsme si pockali na velky autobus, poobedvali uz v Liberii a vyrazili na zastavku autobusu smer Coco, at se poradne opalime. Na autobus jsme cekali asi 2,5 hodiny, nestopli jsme zadne auto a navic v nem Zdence po chvili ukradli fotak. 200 fotek v haji, sobotni vecer stal za nic.. A to jsme jeste museli vecer ukecavat mistni policisty, ze skutecne brzo rano ten stan slozime a odjedem. Snad jsme si ty spatne chvilky vybrali vsechny na celou cestu dopredu..