putovani stredni amerikou, cast 2 / central american trip, part 2

Dalsich nekolik dni jsme stravili cestovanim po Kostarice..

-= * =-

Several next days we spent travelling around Costa Rica.. (I’m sorry for not having the English version here, I promise to write it all after I return back to my office, next week)

Dalsi zemi, ktera se po poslednich nekolik mesicu stala mym domovem, jsme behem tydne projeli po trase Playa El Coco – Tilaran – Monteverde – Volcan Arenal – San Jose – Volcan Irazu – Manuel Antonio Parque Nacional – Golfito – Puerto Jimenez – Paso Canoas a dale do Panamy.

Na plazi El Coco jsme se dlouho nezdrzeli a uz v nedeli jsme se vydali vice do vnitrozemi, nasim cilem se stalo mestecko Tilaran. Zde jsme se k veceru ubytovali a taky se dockali zatim nejvetsiho prekvapeni, kdyz na nas vecer nekdo zaklepal a po otevreni devce za dvermi zahlasilo “Dobry vecer..” Pavla, z Prahy, tady byla na jazykovem kurzu a ted cestaovala po priblizne podobne trase jako my, akorat vice po pralesech a narodnich parcich. Kazdopadne nam doporucila navstivit nedaleke Monteverde, tak jsme se tam taky vydali.

Pralesy byly skutecne jako z fotek, hodne chladne pocasi (relativne), mrholeni a stromy vsude kolem nas. Rozhodne doporucuju, za to podivani to stoji. Dalsi den jsme se chteli podivat na cinnou sopku Arenal, ale bohuzel bylo jeste stale zamraceno, tak jsme se v mestecku La Fortuna dlouho nezdrzeli a pokracovali do San Carlos a nedaleko nasli termalni prameny. Lehnout si do 45stupnove vody, kdyz kolem vas je “pouhych” 30 ve stinu, to se vam jen tak nepodari.. (zvlast kdyz tady teplou vodu ve sprse aby clovek pohledal) Vecer jsme se pak uz zase dopravili do San Jose.

Po nedlouhem spanku (u mne vubec zadnem) jsme se potkali znovu rano a vydali se na sopku Irazu, nejvyssi v Kostarice, a tentokrat jsem se podival az na samotny vrchol kopce, 3432 metru nad morem. Ale priznavam, plice jsem tam malem nechal.. 🙂 Odpoledne se pak Duro a Zdenka vydali na dvoudenni vylet do Manuel Antonio, na plaz a do narodniho parku (za zviratky) a ja se venoval urgentnim zalezitostem ve skole (a koneckoncu uz jsem tam taky byl)..

Na cestu na jih jsme se vydali az v sobotu rano a nasim cilem se stalo Golfito a prilehly Golfo Dulce. Dokonce jsem se nechal ukecat na cestu lodi na druhy breh, do Puerto Jimenez, kde jsme se ubytovali v “Yacht Clubu” (tedy na placku 100×130 metru s par stromy, kde krome tisicu mravencu a nekolika leguanu nebyl vubec nikdo) a okamzite skocili do Ticheho oceanu, ktery mel podle Zdenky teplotu jak “kaficko” 🙂

V poledne jsme se nechali prepravit zpatky do Golfita, pockali na prvni autobus smer hranicni prechod Paso Canoas, presli hranici a pokracovali do nejblizsiho panamskeho mesta David…