Categories
Obecné

kdo je tady ředitel?

Minulé pondělí jsem měl možnost poprvé navštívit kino Aero na Žižkově a podívat se na dánský film “Kdo je tady ředitel” režiséra Larse von Triera, kterého jsem dosud neznal. Ano, byl jsem kulturní barbar a nechápu, jak jsem mohl žít 🙂 Skandinávských filmů jsem již viděl více, ale u žádného jsem nevydržel až do konce.

Tento film je však poněkud jiný – a nutno říct, že velmi povedený. Děj se odehrává až na malé výjimky celý v kancelářích malé firmičky, o jejímž fungování a náplni práce víme jen to, že je to “IT firma”. Zápletkou celého příběhu je fakt, že stejně tolik o fungování firmy ví i její “ředitel” – původním povoláním herec, nastrčený do této nelehké pozice svým kamarádem, aby dočasně dohlédl na své zaměstnance a podpis smlouvy o prodeji firmy.

Při sledování filmu jsem – až na občasné výjimky – vyloženě neprskal smíchy, ale tak nějak se potutelně usmíval po celých 99 minut trvání. Není to žádná komedie amerického typu, děj je jednoduchý, s minimem rekvizit a nároků na prostředí. Přesto mě svou strohostí a množstvím mluvených vtipů a narážek zaujal natolik, abych si ještě o dva dny později citoval nejlepší pasáže.  Mohu jen vřele doporučit – ale nezapomeňte na titulky, dánština je opravdu málo srozumitelný jazyk..

Direktøren for det hele, Kdo je tady ředitel, režie Lars von Trier, hrají Jens Albinus, Jean-Marc Barr, Peter Gantzler, Sofie Grabol, Iben Hjejle, Fridrik Thór Fridriksson, Dánsko / Švédsko / Island / Itálie, 2006, 99 min

Categories
Everyday Life

chytáky v angličtině, část 1

Nemůžu si pomoct. A zároveň chci pomoct..

V anglickém jazyce se objevuje několik slovíček, slovních spojení a obratů, které běžnému českému studentu činí problémy. Nějakou dobu jsem si je zapisoval do poznámek, hledal správná vysvětlení a příklady, na kterých by bylo možno zrádné jevy osvětlit a vnést do nich pořádek. První část se týká sloves.

Časování sloves a minulé časy

Rozebírat časování sloves v přítomném čase nehodlám, kámenem úrazu je čas minulý. Ten se tvoří pravidelně

kořen slovesa + -(e)d (learn, receive, translate, ..)

nebo nepravidelně. A tyto tvary se musíme naučit nazpaměť. Existuje několik obecnějších schémat, jak tvořit nepravidelné tvary, ale nikdy je nemůžeme použít se stoprocentní jistotou.

come – came – come (welcome, ..)

bring – brought – brought (teach-taught-taught, think, ..)

forget – forgot – forgotten (give-gave-given, hide-hid-hidden, write-wrote-written, ale pozor get-got-got!)
sing – sang – sung (swim, sink, ring, drink, hang, ..)

Nejpoužívanější slovesa pak mají tvary naprosto odlišné:

do – did – done
go – went – gone
see – saw – seen
be – was/were – been (min. čas: I was, you were, he was, we were, .. !)
have – had – had
feel – felt – felt
fall – fell – fallen.

K čemu je dobrý ten třetí tvar?

Příčestí trpné se používá pro tvorbu prostých časů předminulého, předpřítomného a předbudoucího, ale zejména pro tvorbu trpného rodu, tedy pasiva. Jak v češtině, tak v angličtině se trpný rod tvoří pomocí slovesa to be ve správném tvaru a příč. trpného, příkladem budiž rozdíl mezi oběma tvary slovesa to invite (pozvat).

aktivum: I invited my friends. – Pozval jsem své přátele.

pasivum: I was invited to a party. – Byl jsem pozván na večírek.

S tvorbou trpného rodu souvisí i obecně rozšířená chyba týkající se použití sloves to interest (zajímat někoho), to be interested (zajímat se o něco) a s nimi spojené přídavné jméno interesting (zajímavý).

This topic interests me. – Toto téma mě zajímá (vzbuzuje ve mě zájem).

I am interested in this topic. – Zajímám se o toto téma.

The topic is interesting for me. – Toto téma je pro mne zajímavé.

Perlička na závěr

Pro překlad předložky před existují v angličtině dvě možnosti, které je nutno striktně oddělovat.

význam časový: I arrived before 10 o’clock. – Přijel jsem před desátou hodinou.

význam místní, umístění: I arrived in front of the school. – Přijel jsem před školu.

Categories
Obecné

train the trainer 07

Last week I attended a seminar organized by National Trainers Team of AIESEC in the Czech Republic that was devoted to improve delegates’ ability to present, explain and train other people about various topics. The important part is not the topic of training itself, but the form and delegates’ own performance in the role of a trainer.

The seminar lasted for 3 days and was divided into theoretical background, group trainings (usually in pairs) on a given topic individual training on whatever a delegate wanted to present.

I don’t want to express how many new things and tricks I learned during this exhausting but inspiring time. I wanted to point out, that you don’t learn only through receiving tips how to improve your voice or gestures, but the most you learn by actually seeing it when performed by others. It is a lot easier to get new experience and knowledge when observing and then trying it during your own presentation or training. This is why TtT is so valuable and this is why I recommend you attending such seminar as well no matter who the organizer is.

And last but not least – thanks to all participants of my group and our facilitator Meňa. It was nice, pleasant and valuable working with you.

PS. For people not being at my presentation “How to drive through a curve” I suggest you looking at this page and going especially through chapters 5, 17 and 18 🙂

Categories
Everyday Life

skoro jako willy fog

Při jakékoli cestě do zahraničí většinou strávíme mnoho hodin a mnoho kilometrů v nejrůznějších dopravních prostředcích. Vzdálenosti jsou velké a cizí země ještě větší. Ale málokdy si člověk uvědomí, jak velká je ve skutečnosti naše republika, i když na všech mapách bude vypadat miniaturní a díky poměrně dobré silniční a železniční síti ji můžete rychlým strojem projet za chvíli.

Posuďte sami:

  • 29.6. : Praha – Ostrava
  • 30.6. : Ostrava – Český Těšín
  • 1.7. : Český Těšín – Karviná – Ostrava – Praha
  • 5.7. : Praha – Hlásná Třebáň
  • 6.7. : Hlásná Třebáň – Praha – Doksy
  • 7.7. : Doksy – Praha – Č. Budějovice – Brno – (Břeclav) – Zlín
  • 8.7. : Zlín – (Otrokovice) – Olomouc – Přerov – Brno – Praha
  • 20.7. : Praha – Ostrava
  • 21.7. : Ostrava – Karviná – Český Těšín – Ostrava – Karviná – Ostrava
  • 22.7. : Ostrava – Praha – Karlovy Vary – Praha
  • 25.7. : Praha – Česká Lípa – Ústí nad Labem – Praha – Plzeň – Praha
  • 26.7. : Praha – Přerov – Zlín
  • 29.7. : Hranice (na Moravě) – Praha

Kilometry jsem zatím neměl chuť počítat, ale řekl bych, že to dá poměrně slušnou porci.. Ještě že je to pro letošní léto už nejspíše všechno, teď už budu jenom relaxovat..

Categories
Everyday Life

metro

Hlavní město mívá většinou mnoho různých (nejen) stavebních unikátů, které jinde v zemi nenaleznete. I když už jsou to stavby významné svými obyvateli, svým stářím nebo venkovním vzhledem, mnoho obyvatel jiných měst vzpomíná na první návštěvu jiného působivého místa. Podzemní dráhy.

Pražské metro se začalo stavět v roce 1966 původně jako podpovrchová tramvaj, plány byly ale změněny a od roku 1974 cestující přepravuje v pražských tunelech plnohodnotná podzemní doprava. V současnosti se můžete svézt některou ze tří linek a vystoupit na některé z 51 stanic. V příštím roce se objeví další tři stanice v severní části města. Toliko fakta.

Metro používám každý den, na cestě z bytu do práce nebo školy, a nemůžu říct, že bych si na něj za těch několik let zvykl. Působí na mne unaveným, ponurým a melancholickým dojmem, nedostatek slunečního svitu na sobě pozoruju velmi negativně. A koneckonců i na ostatních spolucestujících. Z nějakého zvláštního důvodu jsou na sebe lidi povětšinou více nepříjemní, méně ohleduplní a zřídkakdy uvidíte v našlapaném voze metra úsměv. A to nemluvím o pocitech, které člověk zažívá u zavřených dveřích po marném sprintu. Za rámeček bych leckdy nedal ani svá vlastní slova..

Snažím se proto využívat dopravních prostředků, které jezdí po povrchu a z jejichž oken můžete vidět více než černé zdi a elektrické kabely. Pravda, leckdy se cesta autobusem promění v boj řidiče proti výmolům na cestě a neúprosným hodinám, takže mám v ceně jak masáž sedacích svalů, tak trénink pro žaludek na týdenní výlet jachtou po moři. Ale to nic nemění na mých preferencích a semtam trávím čas (při čekání na metro) před velkou mapou pražské dopravy a snažím se hledat povrchová spojení mezi dvěma body na trasách, kde jsem doteď využíval pouze dráhu pod zemí.

Namátkou vybírám:

  • 139: Na Beránku – Sídl. Lhotka – Kačerov – Želivského
  • 188: Kavčí Hory – Pankrác – Strašnická – Sídl. Malešice – Želivského
  • 136: Koleje Jižní město – Roztyly – Flora – Ohrada – Prosek – Sídl. Ďáblice
  • a samozřejmě 177: Chodov – Opatov – Skalka – Nádr. Libeň – Prosek – Kobylisy – Poliklinika Mazurská

Jízdní doba se sice blíží hodině (leckdy ji spoje i překračují), ale to nic nemění na faktu, že fádní černé stěny a oranžové kabely za tyto spoje vyměním rád. Největší nevýhodu tak vidím v nebezpečí usnutí při jízdě, protože návrat může být někdy poměrně strastiplný. V metru vás na každé konečné stanici zkontroluje pracovník DP. Tedy pokud nepojedete směr Ládví..

Categories
Ohlédnutí

music in my life

A hned prvním příspěvkem do sekce Reflections své předsevzetí poruším. Budu totiž reagovat na Pájinu reportáž o Sensation White a Jirkovu polemiku na téma dobré a špatné hudby – a obě jsou v angličtině..

As I was reading through Paja’s and Jirka’s articles (links above) about music, exchanging their opinions, I felt a certain urge to react. It took me a while, I know, but still.. Music is accompanying my whole life and gives some moments an unique atmosphere. And it works reversely as well, just as I hear a familiar melody or song, I’m able to “see” this special moment..

Ever since I started attending educational system I had a parallel line next to it, called “music school”. It all started with piano and then organ. After my teacher moved to a new place I was also offered joining an orchestra. One of my best decisions so far.. Somehow I found out that there is a difference between solo and group performances and that I don’t like being the only one watched anymore. These five years gave me good friends who helped me shape my musical feeling, attitude to music and opened my eyes (and ears) to a wider portfolio of music, although we still don’t agree on some music styles..

Jirka wrote a good analysis of contemporary music which unfortunately does not necessarily include “melody&harmony, rhytm, lyrics and instrumental part”. Paja is a fan of dance and trance music. Something completely different. Why not – if music brings relief, relax, gives energy or helps people express their happiness of life by moving in a certain way. But – there is still one kind of music to be mentioned – classic. Almost no lyrics, melody is usually known from radio songs already, rhytm sometimes exact, sometimes strict, harmony mostly only for a skilled listener. Instrumental part is probably the only one that fulfills these criteria. And still this music is played, people go to concerts and numerous small kids spend their time with musical instruments practising etudes.

Yes, I like classical music a lot. I have Yann Tiersen’s soundtrack of Amelie de Montmartre and Antonin Dvorak’s Slavonic Dances in my mp3 player (the two-people-at-one-piano-no-orchestra version). I’m desperately missing Smetana’s Vltava on my hard disk and its notescript at the piano at home 🙂 But still I don’t mind hearing and singing (ok, maybe it’s more like shouting) to 90s music, because a smile eludes on my face when remembering myself at that time..

The conclusion? There isn’t any. Music will still remain a part of my being. It usually reflects my mood or helps me get deeper into work, sports or any other activity during the day. My post was only about pointing out that there is no general rule how music should be considered. There will be as many music tastes as there are people on this planet – and still there will be quarrels, which style is the “right one”. It just needs a little piece of tolerance and positive attitude towards new and unknown. Maybe I will give jazz one more try..